« Zpět na kandidátní listinu

Je mi 47 let, z toho 30 žiji na Praze 5, na Malvazinkách. Vystudoval jsem informatiku na MFF UK a mám blízko ke svobodnému software, kterým se i živím. Mám tři dospívající děti. Mojí vášní jsou hory - v zimě na lyžích a v létě s batohem.

Způsob, jak se dívám na naše město, formují především dvě zkušenosti: Tou první je, že od povodní v roce 2002 město vnímám většinou ze sedla kola, na kterém jsem se začal po městě běžně dopravovat, když MHD byla v troskách. Druhou je pohyb po sousedství i celém městě s nedávno ještě malými dětmi. V obou případech jsem až příliš často viděl město nepřátelské. S dětmi, které mají nutkání sáhnout na cokoliv vidí, si člověk teprve uvědomí, jak eklhaft je náš veřejný prostor: psí výkaly a moč, odpadky, a v parcích zbytky kdovíčeho po narkomanech. Nemluvě o různě zanedbané infrastruktuře - křivých zábradlích, rozpadajících se lampách, rozježděných trávnících a vyvrácených obrubnících. A s dětmi i na kole pak strach, smrad a útisk od přebujelé automobilové dopravy, ve jménu jejíž mýtické plynulosti ji město obětuje většinu veřejného prostoru i potenciální pohody všech ostatních. K tomu naprostou neschopností vymáhat daná pravidla, ať už jízdy nebo parkování, je toho ve skutečnosti obětováno ještě daleko víc, než bylo záměrem.

Díky mojí profesi a ještě více specializací na otevřený software jsem taky přirozeně háklivý na netransparentnost, vendor lock-in a neefektivní a zastaralé procesy jakéhokoli úřadu - za vším vidím možnosti, jak by to mohlo být udělané lépe.

Mám velkou radost, když se tyhle věci pomalu zlepšují. Byl jsem nadšený, když jsem viděl změnu kurzu, kterou v tomhle všem nastartovala po minulých volbách koalice v čele s Prahou 5 Sobě. Předčasný pád této koalice v polovině volebního období byl pro mě impulsem: přidat se a příště s tou změnou pomoci. Pro svoje malé děti už to nestihnu. Ale těším se, až půjdu po městě s vnoučaty, a moje pocity budou úplně jiné.