Historik a filozof, šéfredaktor odborného časopisu na AVU a specialista na evaluace.
Původem jsem Valach od Vsetína, takže se cítím doma tam, kde se hodně chodí do kopce nebo zase z kopce – Praha 5 je tedy pro mé nohy jako dělaná. Značnou část života jsem ale strávil v Olomouci, kde jsem vystudoval filozofii a historii a kde jsem se po roce 2010 zapojoval do různých občanských iniciativ, například proti výškové výstavbě v zóně městské památkové rezervace nebo za vypsání referenda o hazardu. Z těchto aktivit se zrodila občanská kandidátka do komunálních voleb, za kterou jsem později usedl v jedné z komisí městských částí.
Na celostátní úrovni jsem se ve stejné době angažoval v iniciativě ProAlt, která pod heslem „společnost se škrtnout nedá“ hájila ohrožená sociální práva. V roce 2013 jsem vstoupil do Strany zelených, kde jsem mj. spolupracoval na přípravě dlouhodobého politického programu Odpovědnost za sdílený svět (dodnes platného).
V roce 2016 jsem se z osobních důvodů přestěhoval do Prahy a po krátké pauze, kdy jsem vstřebával únavu z akademické kariéry, jsem na dva a půl roku odešel na rodičovskou dovolenou. Přes problémy, které mi to způsobilo z hlediska kariéry, to považuju za velmi šťastné rozhodnutí. Budoucnost našich dětí je nejsilnější motivací v úsilí o lepší politiku, a ta zase potřebuje nové myšlenky, které už dnes klíčí v hlavách těch nejmenších.
V oné době mě však soustředění na rodičovské povinnosti přimělo se z veřejného života stáhnout. V něčem to bylo i pohodlnější, mohl jsem se více věnovat svým koníčkům, zejména historii. Teprve společenské dění poslední doby – nejen u nás, ale i ve světě – mne přimělo k návratu. Definitivním podnětem byl pro mne nástup současné české vlády a s tím spojený pocit ohrožení demokracie, ale i humanismu a lidských práv.
Profesně se od ukončení studií v roce 2008 pohybuji v akademické sféře, původně jako vyučující politické filozofie. Po návratu z rodičovské v roce 2019 jsem zakotvil na Akademii výtvarných umění (AVU), kde jednak vedu mezinárodní odborný časopis Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny, a jednak pracuji v oblasti tzv. vnitřního hodnocení kvality, kde mám na starosti například evaluace studijních programů.
Vedle svých pracovních povinností jsem se věnoval také publicistice na filozofická, politická a kulturní témata. Zajímám se o klasickou hudbu, literaturu a především dějiny, napsal jsem mj. historický román Kníže Moravanů, zasazený do raného středověku. Vztah k dějinám mi pomáhá promýšlet i přítomnost, proto mě vedle historie samotné zajímá také to, jak je obraz minulosti prezentován laické veřejnosti, ať už v muzeích, nebo třeba v seriálové tvorbě.
Po přistěhování do Prahy jsem žil nejprve v Jinonicích, nyní už čtvrtým rokem v Košířích. Jsem notorický chodec, pro kterého jsou vlastní nohy dopravní prostředek i základní forma rekreace. Prahu 5 jsem si zamiloval pro její přírodní i urbanistickou členitost, k jejímuž zachování bych rád přispěl. Vzhledem ke svému profesnímu zakotvení se chci věnovat oblasti kultury, kde mi bude hodně záležet na nastavení zpětné vazby od kulturní obce, na komunitním rozměru, ale také na tom, aby rozhodování vycházelo z odborných podkladů a řídilo se jasnými principy, k nimž patří péče o demokracii. Vzhledem k mým výše zmíněným zájmům asi nepřekvapí, že velký význam připisuji také památkové péči.
Současně mi záleží na stavu životního prostředí a na sociální politice, kde v nynější atmosféře hrozí, že bude zatlačována důrazem na bezpečnost. Bezpečnost je klíčová kvalita veřejného prostoru, jsem ale přesvědčen, že se nevylučuje s empatickým a pomáhajícím přístupem – naopak: agresivita roste všude tam, kde chybí pocit a praxe solidarity.